Nástěnka       Co je storytelling       O nás       Nabízíme       Projekty       Události       Kontakty      Galerie      About us (ENG)

Newsletter

O sdružení   |   Slovosledi   |   Lidé   |   Napsali o nás



  

Lidé

Barbora Schneiderová
Jana Burešová
Dominika Šindelková
Matěj Záhořík
Jiří Šmirk
Markéta Holá
Eva Burešová
Milan Cimerák
Marie Švestková
Petr Pláteník

 

Barbora Schneiderová
 


Vystudovala jsem DIFA JAMU, externě spolupracuji s Českým rozhlasem a s Českou televizí. Jsem ředitelkou Storytelling o.s. a dramaturgyní olomouckého Divadla na cucky. Storytelling jsem studovala v Norsku na Høgskolen i Oslo a jako stážistka jsem pracovala ve Skotském storytellingovém centru v Edinburghu.
Myslím, že můj příběh o příbězích začíná ve chvíli, kdy jsem své srdce nechala u trollů v norských lesích, protože nechtělo přestat naslouchat jejich vyprávěním. Myslím, že můj příběh pokračuje především ve strašnickém domku, odkud se pokouším vysílat signály vypravěčům ve zbytku světa…


Je storytelling divadlo?
Myslím si, že není, že je to storytelling. Ale protože storytelling může být, čím chce, tak může být i divadlem. Hranice jsou tenké a hlavně pro každého někde trochu jinde, všechno záleží na vlastním pojetí storytellingu a jeho nahlížení. Pro mě ale divadlem není.

Co máš na storytellingu nejradši?
Když se ponořím do příběhu, který mi někdo vypráví. A taky pocit, že je ten příběh můj, protože ho vidím před sebou úplně jinak, než někdo jiný, a proto je můj. Mám ráda tu jedinečnost naslouchání.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Asi by to byl nějaký plánovací superhrdina. Čím jsem starší, tím víc potřebuji mít všechno naplánované a změny mě rozlaďují. Nejraději plánuji, kdy si něco naplánuji, v tom jsem vážně dobrá. Z literárních nebo filmových postav si neumím vybrat, protože ty, co mám ráda, tak obdivuji a stydím se k nim přirovnat a ty, co ráda nemám, k těm se zase přirovnávat nechci.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Pro mě osobně moje babička. Nepamatuji si už jednotlivé příběhy, ale ten pocit z nich a její smích, to navždycky zůstane. Když přemýšlím o vypravěčích, kteří jsou po světě známí, napadne mě Duncan Williamson, slavný skotský vypravěč. Narodil se na venkově v chudé rodině se šestnácti dětmi a celý svůj život zasvětil cestování, sbírání a vyprávění příběhů z mnoha koutů Skotska. Jeho žena Linda nahrávala a sepisovala příběhy, které vyprávěl, a společně vydali spoustu knih s tradičními skotskými příběhy a legendami. Duncan Williamson věřil, že nasloucháním příběhů se člověk nejlépe učí o světě, ve kterém žije. Ve Skotském storytellingovém centru mají jako poctu krásnou dřevěnou židli s vyřezaným jménem Duncam Williamson a na této židli vždy sedí vypravěč před svým publikem.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Je to umění pokorně vnímat. Vnímat bystře a zároveň s lehkostí jak sám sebe, a tedy svůj vlastní příběh, tak někoho jiného a jeho příběh, který vypráví.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Oslí můstky a nečekané zvraty. Ony jsou to vlastně opaky, ale oboje mě baví stejně, protože ani jedno nemůžete vynechat, oboje je stejně potřebné a s příběhem srostlé. Jednoduchý a nenápadný oslí můstek je stejné umění jako neuvěřitelně promyšlený a působivý dějový zvrat. Jedno bez druhého by nefungovalo, protože by nedošlo k takovému vyznění.

Máš ráda dobré konce?
Mám. Já se dost ráda dojímám. Dojme mě kde co, ale vždycky si toho hrozně vážím, že se to zase podařilo.

 

[ nahoru ]

 

Jana Burešová
 


Tady mám napsat něco o sobě? Skvělé! Ráda bych totiž světu předala několik poselství:  

  1. Vyhýbejte se cukru, lepku a mléku, bude se vám pak jednodušeji nakupovat a svět bude barevnější.

  2. Nechci nikoho ranit, ale hrnky pod dvě deci jsou na světě zbytečně.

  3. Když vám do týdne neodpovím na mail nebo na zprávu, tak jsem na to zapomněla.

  4. Neoddělujte žloutky od bílků je jim pak smutno.

  5. Dýchejte zhluboka.

  6. Pěstujte bylinky.

  7. Nejezte žlutý sníh.

Je storytelling divadlo?
A je hrášek zelenina?

Co máš na storytellingu nejradši?
Tu cestu od témat k příběhům…

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Luke Skywalker ze Star Wars, vyšlo mi to v MBTI testu, tak se teď s tím učím žít…

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Tohle se neodvážím posoudit, ale slibuji, že o tom budu přemýšlet….

Jaká je tvá osobní definice storytelling?
Jeden moudrý muž mi řekl, že slovo „definice“ pochází z latinského „definito“, což je vlastně „ohraničení“, a já ve storytellingu objevuji pořád nové a nové věci, takže jej raději do žádných hranic uzavírat nechci, kdo ví, jestli by se pak v případě potřeby dokázal dostat ven… 

Nejoblíbenější část vyprávění?
Když se stane něco nečekaného…

Máš ráda dobré konce?
No jistě, vždyť jiné ani neexistují, protože – jak praví klasik – pokud to není dobré, tak to ještě není konec.

[ nahoru ]

 

Dominika Šindelková
 


Divadelní vědkyně v procesu dokončování a germanistka v procesu zapomínání. Od začátku svého studia se snaží skloubit divadelní teorii s praxí i provozními aspekty divadelní činnosti.
Od roku 2006 je členem olomouckého souboru Divadlo na cucky (DNC), od roku 2009 členkou občanského sdružení Divadlo Konvikt (DK). S metodou storytellingu se seznámila při vzniku inscenace Jsem nebe (2011).

Je storytelling divadlo?
Storytelling je divadem do té míry, do které to dopustí konkrétní storyteller. Za sebe říkám: Taky trochu. Ale neříkejte to Petrovi!

Co máš na storytellingu nejradši?
Že je každý vypravěč úplně jiný a že to, co vyprávím, jsem já a zároveň je v tom taky spousta jiných lidí, se kterými si můžu dělat, co se mi zlíbí, protože se ocitli v mém vyprávění a nemají si komu stěžovat. A přes to všechno se hodí ke vzdělávání.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Moje sestra Sára, která je nenamalovaná a chytrá. Potkáte se s ní jen velice zřídka a mylně si myslíte, že jsem to já.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Asi Hitler, když výplodům jeho představivosti věřilo tolik inteligentních lidí. Ten uměl strhnout, panečku. A vůbec spousta jiných politiků dávných i budoucích. Vždyť i ten náš strejda Zeman je lidový vypravěč jedna báseň. A taky na to mají svoje lektory a učitele. Zajímalo by mě, jestli dělají cvičení podle Aristotela na výstavbu dramatu jako my.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Má to smysl a baví mě to. Nepotřebuju definovat.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Vypointovaný závěr, kdy by měli všichni pochopit, proč jim to tady celou dobu zrovna já takhle vykládám.

Máš ráda dobré konce?
Jen pokud nejsou banální. V příbězích mám ráda spíš smutné konce, kterým se musíš zároveň trochu smát. Paradoxy a naschvály, bizarnosti. Často, když má film nebo kniha happy end, tak jsem naštvaná, že přeci ubrali síle příběhu a kdesi cosi. Jenomže potom vidím třeba film, který má, hurá, ten smutný konec, a já jsem celá dojatá z toho, že to neskončilo dobře.
Ale naše sdružení, věřím, že skončí dobře.

 

[ nahoru ]

 

Matěj Záhořík


Vypravěč, herec, lektor storytellingu, dramatické výchovy, muzikoterapeut. Cítí se být světoběžníkem, aniž by však překračoval práh Československa.

Je storytelling divadlo?
Ano. Stejně jako všechno ostatní.

Co máš na storytellingu nejradši?
Barušku :)

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Myslím, že Bruce Lee.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Nejlepšími vypravěči byli podle mě Ti z našich předků, kteří vydrželi u ohně vyprávět a vzájemně se poslouchat celé hodiny, noci...

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Storytelling je, když si fantazie hraje s vypravěčem a jeho posluchači.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Když vím, že příběh sám o sobě je dobrý a posluchače zajímá. V tu chvíli Vám rostou křídla.

Máš rád dobré konce?
No samozřejmě...

 

[ nahoru ]

 

Jiří Šmirk
 


muž, 28 let
rád: kamarády, hory, knihy, brumíky, vítr, vtipy, sprchu a kešu
nerad: škytavky, muzikály, Zemana, dabing, smrdutý tlustý lidi v MHD a suchý záchody

Je storytelling divadlo?
Ne. Ale ve finále hodně záleží na vypravěči. Jeden je víc herec, jiný zase vypravěč.

Co máš na storytellingu nejradši?
Okamžik, kdy se mi při x-tém zkoušení toho samého příběhu najednou narodí nový detail, slovní obrat, obraz. A já si říkám: No jasně! To tam přece patří už od začátku! A mám radost.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Rozhodně Medvídek Pů. Nejradši máme, já i medvěd, své přátele a něco malého mezi obědem a svačinou. Pokud se zrovna netrápíme nekonečnou složitostí vesmíru a života (což se stává málokdy), jsme nepokrytě rádi na světě a veselí. Navíc nás s Půem spojuje vášeň pro dumavé procházky, šlofíčky pod stromem i nevšední básnické nadání.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Starej Homér to měl hodně zmáklý.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Jsou lidé, kteří se sejdou na jednom místě a společně mlčí, aby jeden mohl mluvit a mluvit a mluvit. A všechny to baví.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Nadechnutí před pointou.

Máš rád dobré konce?
Ano. Ale dobrý špatný konec taky neurazí.


[ nahoru ]

 

Markéta Holá
 


Její příběh začíná v severních Čechách, kde se narodila, pokračuje přesunem do Brna a studiem divadelní vědy a speciální pedagogiky, aby přišla peripetie v podobě nabídky práce ve školství.

Je storytelling divadlo?
Storytelling je kouzelný právě ve své proměnlivosti a nezaškatulkovatelnosti. Chceme-li, může se stát divadlem, máme-li s ním jiné plány, stane se pedagogickým prostředkem, tmelem sociálních skupin nebo i nebezpečným nástrojem.
Myslím, že záleží na cíli, který sledujeme. Pokud se vypravěči shodnou, že chtějí dělat storytellingové divadelní představení, a stojí před nimi jasný cíl a smysl, pak může být storytelling divadelnější než celé městské divadlo i s novou scénou.

Co máš na storytellingu nejradši?
Odpověděla jsem myslím první otázkou. Navíc je v něm cosi dětsky zábavného. Vymýšlet, dozvídat se, mluvit, poslouchat, juchuuu.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Něco mezi vílou Amálkou a tetou Kateřinou.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Karel Höger.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Nad tím se musím ještě zamyslet. Myslím, že na to chci přijít, ale chce to čas.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Kolize a peripetie… jsem škodolibá potvora.

Máš ráda dobré konce?
V životě hodně.
Na divadle raději ty dojemné.
Ve filmu mám ráda opravdové konce, pointy, jedno, jsou-li dobré nebo špatné.
Ve storytellingu jsem ještě vyhraněný názor nezískala.

 

[ nahoru ]

 

Eva Burešová
 


27 let

Herečka i loutkoherečka, vypravěčka, po víně talentovaná zpěvačka, majitelka králíka Františka, která relaxuje vařením a výrobou náušnic a ve finanční tísni se hrne do jakékoli profese. A taky nenávidí, když má psát medailony o sobě. Elizabeth Taylorová to taky nedělala.

Je storytelling divadlo?
Může být, ale nemusí –to je na něm to krásné. Já však tvrdošíjně prohlašuju, že je.

Co máš na storytellingu nejradši?
Když jen poslouchám a všechno si můžu v klidu představovat.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Vizuálně jsem kombinací Audrey Hepburn a Angeliny Jolie, intelektuálně osciluji mezi Stephenem Hawkingem a Patti Smith... A charisma mám jako fenka Lassie.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Moje babička – vždycky když vařila a já ji v kuchyni na gauči poslouchala zachumlaná do deky. Pochopte, ona nejen že skvěle vyprávěla, ale jen tak mimochodem při tom uvařila výborný oběd!

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Vyprávění naslouchajícím.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Konec – takový ten, ze kterého hezky mrazí.

Máš ráda dobré konce?
V životě dobré konce bezpodmínečně vyžaduju.
Ale co si budeme povídat: z uměleckého hlediska jsou ty špatné a otevřené tak krásně efektní...

 

[ nahoru ]

 

Milan Cimerák
 


Milan Cimerák, rozený Krnovák, studující Ostravák a Brňan, nyní žíjící v Šumperku. Primárním zájmem je mu divadlo, sekundárních je nespočet. Občas neskonale bohémský, a jindy přemrštěně umírněný.

Je storytelling divadlo?
Z nejrůznějších úvah o divadle se dá usuzovat, že „divadlo“ může být nalézáno v čemkoliv. Divadelní umění nemá jasné obrysy, které by přesně určovaly, co ještě divadlo je, a co už není. Chápání divadelního tvaru navíc podléhá dobovým okolnostem a geografickému zasazení. V České republice storytelling neodpovídá rozšířenému konvenčnímu chápání divadla, nicméně v jiných kulturách (Norsko, Turecko aj.) mezi divadelní umění nesporně patří. Podle Aristotela má mít divadelní kus začátek prostředek a konec, má poskytnout katarzi a poučení, to storytelling v mnoha případech splňuje víc, než některé tuzemské divadelní produkce, které jsou ovšem jako výsostné divadlo chápány a uznávány. Čili bude asi nejlepší, nevnucovat nikomu, že storytelling divadlem je nebo že není. Místo, abych se zde rozepisoval v akademickém slohu, mohu spíš doporučit, ať si udělají diváci názor sami.

Co máš na storytellingu nejradši?
Mhm, to je, jako kdyby mi někdo donesl skvělé jídlo a zeptal se mě: „Jakou surovinu z toho máš nejraději?“ Mám rád chuť toho jídla dohromady, ne jenom mrkev. Od počáteční fáze načítání materiálu přes plodné debaty s kolegy, inspirativní zkoušení s naší lektorkou slečnou Voráčovou až k okamžiku, kdy předáváte příběh, který máte plně v sobě, gestem a slovem ven, divákům. Mám rád všechny ty šikovné lidi kolem.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Nemám tušení, nikdy jsem nad tím neuvažoval.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Nejlepšího ani nejoblíbenějšího nemám, mám rád různé formy vyprávění. Vše, v čem nalézám příběh, vnímám jako vyprávění. Jednou jsem viděl v ostravské galerii obraz Divoký cval, který v sobě měl náramný příběh. Někde na Ukrajině přepadávají zbojníci kupce, v obrazu jsou akcentovány oči koní, které jsou vykuleny běsem. Stačil mi jeden pohled a automaticky mě to nutilo si příběh dotvářet. Když ale mluvíme o tom oblíbeném, mám moc rád historku z Turecka, kde tamní vypravěč vylíčil příběh Romea a Julie tak barvitě a sugestivně, že se diváci v hledišti rozdělili.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Zatím ještě poznávám, co storytelling je. Rozhodně to není jednoduchá disciplína a je toho spoustu co objevovat. Možná až budu storytellerem delší dobu, troufnu si na definici.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Baví mě příběhy nalézat, procházíte prameny a hledáte neobjevené souvislosti. Baví mě příběhy vymýšlet, hledat v nich poučení, humor, napětí (sakra, to je, jako kdybych opisoval z TV Magazínu). Baví mě reakce publika, zvraty a improvizace, kterou tahle specifická forma vyprávění umožňuje.

Máš rád dobré konce?
Mám. Ale mám rád i „špatné“. Myslím, že je dobré, si občas dopřát z obojího.


[ nahoru ]

 

Marie Švestková
 


Vystudovaná herečka z DAMU, nyní na volné noze. Hraje s Divadlem koňa a motora, se skupinou Lachende Bestien, ve Studiu Hrdinů i jinde. Také hraje pohádky a na klavír.

Je storytelling divadlo?
Může být. A nemusí. A to je super.

Co máš na storytellingu nejradši?
Nepředvídatelnost, improvizaci, přímou komunikaci.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
To ještě nevím.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Buster Keaton, protože to uměl i beze slov.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Ropa, víno, oheň... něco takového.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Začátek.

Máš ráda dobré konce?
Na konec mám nejradši překvapení.


[ nahoru ]

 

Petr Pláteník
 


Nejstarší člen sdružení, a proto mu přináleží všechna nej: nejmoudřejší, nejkrásnější, nejlínější, nejvíc na jih. Většinou druhým jen kecá do toho, co mají dělat. Hlavně při přípravách a zkoušení storytellingových představení. To bývá také nejnešťastnější. Zvláště na začátku zkoušení.

Je storytelling divadlo?
Ne. V žádném případě. To bych tady jinak nebyl. A i kdyby vám někdo tvrdil opak, tak se plete. Storytelling patří v první řadě do škol, do tělocvičen, společenských sálů, kaváren, hospod... V divadle se taky může objevit. Ale výjimečně.

Co máš na storytellingu nejradši?
Asi to, že storytelling prostě opravdu funguje. Chce to jen motivaci a ochotu trochu si hrát. Pod dohledem zkušeného lektora a vhodně volených úkolů vytvoří zajímavý a originální příběh vlastně každý. I já jsem to dokázal.

Jaká skutečná, fiktivní, nereálná postava je ti nejvíce podobná?
Ignacius J. Reilly.

Kdo byl podle tebe nejlepší vyprávěč všech dob? A proč?
Laurence Sterne. To je přece jasné! Ten to vypravěčství teprve pořádně v románu rozjel. A román, to je pro vyprávění to nejlepší pískoviště na hraní.

Jaká je tvá osobní definice storytellingu?
Storytelling je "umění vyprávět". Stejně jako Ovidiovo Umění milovat nebo Umění války od Sun-c' si zaslouží náš respekt. Storytelling navíc spojuje obojí v sobě: lásku i válku.

Nejoblíbenější část vyprávění?
Asi začátek. Podle toho totiž většinou poznám, jestli to, co poslouchám, na co se dívám, bude stát za to. Případně, jestli náhodou nejde o něco výjimečného, o zážitek, o kterém budu vyprávět ještě svým praprapravnoučatům.

Máš rád dobré konce?
Přijde na to... Když happy end obsahuje správnou dávku pathosu, tak jsem schopný odpustit mnohé. Hlavně ten pathos.

 

[ nahoru ]

 

Storytelling o.s., info@story-telling.cz, +420 728 538 137 | www.story-telling.cz | design Adéla Sobotková | programming Zdeněk Vévoda